TOMÁŠ KAČO

VYPRODÁNO!

13. 11. 2018

12. 11. 2018

 

4. 3. 2019

BEATA HLAVENKOVÁ

8. 4. 2019

JAN BARTOŠ

10. 6. 2019

IVO KAHÁNEK

CZ
EN

Hybatelé rezonance

klavírní recitály 2018/2019

12. 11. 2018

TOMÁŠ KAČO

Od rozladěného, polorozbitého pianina v Novém Jičíně ke klavírnímu křídlu ve vyprodané newyorské Carnegie Hall, ze samouka mezi nejlepší jazzové studenty na prestižní americké Berklee College v Bostonu… Cesta Tomáše Kača, klavíristy vybaveného talentem od přírody a nezměrnou pílí, ale také skladatele, zpěváka a aranžéra, je úžasným příběhem splněných životních snů. Své sólové recitály staví především na improvizaci, s níž rozehrává do neopakovatelných hudebních končin svůj jedinečný styl založený na fúzi klasiky, jazzu a tradiční romské hudby.

Tomáš Kačo, čtvrtý z dvanácti sourozenců, začal na klavír hrát v pěti letech, učil se ovšem zcela intuitivně a zákonitosti hry musel pochopit sám. K notám, stupnicím a technice se dostal ve dvanácti letech v hudebce. Zpětně počáteční svobodu v hraní i technice hodnotí pozitivně: „To, že jsem začínal improvizací a hraním podle sluchu, byla jedna z mých největších výhod, co se hudebního vnímání týče.“ Následovala studia na Janáčkově konzervatoři v Ostravě pod vedením renomovaného profesora Pavla Motlocha, jehož Tomáš Kačo považuje i za svého osobního mentora. K jeho stěžejním učitelům na pražské AMU patřil především profesor Ivo Kahánek. Peněžní výhru v soutěži mladých skladatelů pak „utratil“ za svou americkou šanci – za přijímací zkoušky na bostonskou hudební školu v Berklee, již dokončil už pod dvou letech studia v roce 2017, a za oceánem zůstal. 

Díky otevřenému prostředí jedné z nejlepších světových škol soudobé hudby mohl začít vnímat svůj romský původ jako zajímavou odlišnost a přednost, což se promítlo i do programu jeho recitálu v Carnegie Hall v únoru letošního roku. V programu s podtitulem Gypsy Soul představil vlastní skladby a úpravy děl Johanna Sebastiana Bacha a Fryderyka Chopina, tedy hudbu, která není ani romská, ani česká, ani klasická, ani jazzová – „každý z posluchačů si z toho může vzít, co chce“.

Tomáš Kačo odehrál řadu recitálů v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Belgii, Izraeli, ve Washingtonu či Los Angeles. Má za sebou dlouhodobou spolupráci s Idou Kelarovou, s níž v roce 2010 vydal album Romská balada, spolupracuje s řadou českých symfonických orchestrů, pro něž píše aranže a připravuje na dálku též projekt s Ondřejem Brzobohatým. Otevřeně říká, že ve Spojených státech není jen za sebe – svou pověstnou „zaťatostí do hudby“ chce být příkladem pro ostatní romské děti. Byť je jeho cílem primárně hudba sama o sobě, neomezující se nikdy na jeden žánr či styl, věří, že se nakonec může stát i možnou účinnou zbraní proti rasismu a pomáhat v hledání společných cest mezi majoritou a minoritou. Aplaudující Carnegie Hall je však jen jednou z variant životních snů – k těm dalším patří autorské album a jednoho dne třeba cena Grammy.